Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Zvony domova a Myšlenky a spisovatelé - str. 12

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Arne. Zvony domova a Myšlenky a spisovatelé : [dvě knihy studií a podobizen]. Praha ; Brno : Novina, 1940. 371-[III] s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

Duchům skutečně náboženským jest empirický, jednotlivý člověk sotva více než plaše míjející stín, jehož třeba nedbati; skutečnost náleŽÍ vyššímu, odtažitému typu, odpoutanému od místa, od plemene, od času: synu božímu, a sledujíce tohoto, pohřbili náboženští myslitelé v hrobkách zapomenutí úmyslně své já. A my přece znali bychom právě je tak rádi! Podobáme se věřícím, kteří hledají ostatky světců, kosti a roucha jejich, ačkoliv vědí, že vše záleží jen na příkladě a pravidle života; uschováváme v křišťálných skřínkách lidsky důvěrné dopisy hlasatelů slova božího, zasadili bychom mezi šperky ochotně útržky z upřímných osobních konfesí vyznavačů hodnot mimoosobních, a jak drahý by nám byl hranol věty, v níž zkameněla bezprostřední slza neb v níž zableskl neovládnutý smích toho, kdo se chtěl povznésti nad pláč i nad radost prostého člověčenství!

Zůstanou nám skutečně navždy zastřeny mlhou lidské postavy našich náboženských obnovitelů? Nebo bude nám popřáno přece někdy vyčísti z tklivě vlídného úsměvu Mistra Jana Husi více než matný pablesk neurčitých hnutí obětavé pokory, něžné vděčnosti a přísného vědomí odpovědnosti, které nechce znáti osobního blaha? Podaří se jednou některému psychologu dějinnému rozhrnouti divokou houštinu hrdých a ostnatých větví Petra Chelčického do té míry, aby se vynořila zamračená selská tvář radikálního zjednodušovatele, i aby z hlubokých vrásek vyoraných myšlenkou vzlétla jako poplašené ptáče citová zkušenost neúprosného horlitele? A vzlétne-li jednou před námi, zakvílí písní zklamání idealistova či hrůzou naprosté samoty srdce stvořeného pro družnost? Pod rozvětvenými řečnickými zdobami učence a theologa skrývá se pohrobeno bohaté a jasné lidství Jana Blahoslava, v němž tušíme - zda správně ?  oddanou a jarou lásku k zemi a k jejím zvučným daTŮm,

12 k hudbě a k slovu. k moudrosti výmluvné a k větě, která do-

[na začátek stránky]