Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Jan Neruda, výbor s prosy - str. 41

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Výbor s prosy. Praha : F. Topič, 1911. (Osení ; 33)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

ké, čtyřhranné škatule černé, hezky velké, a v každé škatuli byl vnitřek sněhobílou lepenkou rozdělen na samé čtverce a v každém čtverci ležel na bavlnce lesknoucí se drahokam. Byli lidé, kteří to viděli. Našel a sebral prý vše sám na hoře Kozákově. My děti jsme sobě vypravovaly, že když u Šajvlů - tak se nazývali ti páně Rybářovi příbuzní - myje se podlaha, posypávají ji místo pískem samým natlučeným cukrem. V sobotu, v v den drhnutí, vždy jsme ukrutně záviděly dětem Sajvlovým. Jednou jsem seděl nad příkopem v levo za Bruskou branou poblíž pana Rybáře. Tam usedal totiž pan Rybář každého krásného dne na hodinku pohodlně do trávy a kouřil si z krátké dýmky. Tenkrát šli náhodou dva větší studující kolem. Jeden z nich prsknul a pravil:

"Ten kouří maminčinu vatýrku III Od té doby pokládal jsem kouření maminčiny vatýrky za požitek, jakého sobě mohou dovolit jen lidé velice zámožní.

Takto se procházel "hastrmani' - ale ne, neříkejme mu tak, vždyf už nejsme děti I - vždy jen po bruských hradbách. Potkal-li některého kanovníka, jichž procházky také vždy šly sem, zastavil se a promluvil s ním několik přívětivých slov. Kdysi - poslouchalf jsem rád, co mluvili lidé dorostlí - slyšel J'sem ho, jak rozmlouval s dvěma kanovníky, se ícími na lavičce. On stál. Mluvili o "Frankreichu" a o nějaké "svoboděll, samé divné řeči. Najednou zdvihl pan Rybář prst a hvízdnul: "Ďjó, já se držím Rosenaua I Rosenau praví: "Svoboda je jako ty šfavnaté potraviny a

41

[na začátek stránky]