Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Jan Neruda, výbor s prosy - str. 36

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Výbor s prosy. Praha : F. Topič, 1911. (Osení ; 33)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

Nedomluvil.

Panu Vojtíškovi vyhrnuly se slzy náhle proudem. "Vždyf i's~m ""7 vždyf jsem _Cl, zavzlykal, "já byl po ce Ý život tak poctivý 1"

Potácel se přes ulici a sklesl u zdi pod zatáčkou k hradu. Hlavu položil na kolena a štkal hlasitě.

Vrazil jsem do pokoje k rodičům, třesa se na celém těle. Matka stála u okna a dívala se přes ulici. Ptala se: "Co pak mu řekl pan Herzl?"

Hleděl jsem upřeně oknem tam na plačícího pana Vojtíšká. Matka vařila právě svačinu, ale každý okamžik přistoupla také k oknu, vyhlédla ven a zavrtěla hlavou.

Najednou vidí, že pan Vojtíšek pomalu se zdvihá. Rychle ukrojila krajíc chleba, položila jej na hrnek s kávou. a spěchala ven. Volala, ~ývala ,s prahu, pan Vojtíšek neviděl a neslyšel. Sla až k němu a podávala mu hrnek. Pan Vojtíšek díval se němě na ni. "Zaplaf pánbůh," zašeptal konečně a pak dodal: "ale ted nemůžu nic polknout."

Víc pan Vojtíšek po Malé Straně nežebral.

Za řekou ovšem také nemohl chodit od domu k domu, neznali ho tam lidé a neznali policajti. Usadil se na Křižovnickém plácku u podloubíčka klementinského, zrovna naproti vojenské strážnici, která stávala u mostu. Vídal jsem ho tam po každé, když jsme v prázdné čtvrteční odpůldne

36

[na začátek stránky]