Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Jan Neruda, výbor s prosy - str. 14

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Výbor s prosy. Praha : F. Topič, 1911. (Osení ; 33)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

o LORETTANSKÝCH ZVONCÍCH.

m e tomu už několik set let nebo jak dlouho,

J když žila na "Novém světě" jistá chudá vdova. Co jí to bylo platno že byla pracovitá a hospodářská, když měla až přiliš mnoho dětí! Každý ví, že mají Lorettanské věže mnoho zvonki'J; právě tolik měla ale i ta vdova dětí a říkala tedy robátkům svým "Lorettanské zvonky". Tenkráte ale zvonky ty na věži nehrály ještě písně, odbíjely jen rozdílné časy denní; ty větší z nich celé hodiny, menší každou čtvrt. Vdova říkávala, že je to s jejími zvonky doma zrovna tak; ty větší prý už dočkají, menší ale že každou chvilku něco chtějí. Jediný poklad chudé vdovy byla šňůra stříbrných penízků, jichž právě zase tolik bylo jako jejích dětí. Byla je obdržela od kmotřinky bohaté a uschovávala je dětem, každému jeden na památku.

Nastala nakažlivá nemoc v Praze. Zuřila nejvíce mezi chudým lidem a tento ve svém zoufalství tvrdil, Že to boháči jedem nastrojili, aby byl vyhuben.

Konečně se tknula nákaza i rodiny vcloviny.

Nejstarší hoch se roznemohl. Matka byla takměř zoufalá, nebol milovala všechny děti stejně a nepomýšlela na to, že jí dítětem i starostí a nama 14

[na začátek stránky]