Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Výbor básní - str. 8

[na přehled] [na text]

SOVA, Antonín. Výbor básní. Praha : Alois Hynek, [1910]. 86, 2 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

8

tiché soustrázni, později vítězí v něm pudy odboje, vzdcru, kletby a msty.

l1ezi knihou "S o u cit u a v z do r u" a "V y b o u ř e n Ý m i s m u t k y", kdy vznikla "Z 1 oml' n á d u Š e", leží nejčernější období básníkovo, období naprostého nihilismu a pessimismu, opětně spíše dojmového než ideového. Básník odhazuje a láme teď, co vytvořil: pohrdá uměním písňové zkratky a v krvavé, zlomkovité, křečovité anal-si trhá kus po kuse ze své duše - ne již lyrická píseň, nýbrž improvisovaná konfcsse jest jeho básnickým útvarem. Není náhodou,že právě nyní vstupuje Sova, jemuž naprosto chybí dar epického rozvití děje neb postavy - (jeho romány nemají pevné kostry., ale za to mnoho náladového kouzla), - mezi prosaiky řadou skizzových kreseb vnitřního světa, případně nadepsaných ,,1 y r i cké vteřiny duše". Verš jest mu čímsi příliš uzavřeným, strnulým, definitivním pro analytický deník vzbouřeného a rozvířeného nitra; odkládá rým; uvolňuje rhytmus; píše konečně prósou, docela subjektivní, neepickou, trhavou, zámlkovou. Tato léta analytické destrukce, která současnC' a ze stejných vnitřních příčin se Sovou prožíval i Machar, nebyla ztracena ani pro hásnickou formu jeho. echo pozbyl SO\,;ol-~ \ ~'r.Š na melodičnosti, toho přibylo mu na plasti .•

[na začátek stránky]