Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Výbor básní - str. 4

[na přehled] [na text]

SOVA, Antonín. Výbor básní. Praha : Alois Hynek, [1910]. 86, 2 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

4

áí vzrušeněji, bolestněji jako přejemná deska resonanční ... jest tato sensitivnost, pronikající až do morku kostí, víCe pýchou čj klethou?

.\ n to n i n S o v a, vedle J. S. Machara a Otakara Březiny největší básnik tohoto pokolení, jest uprostřed sensitivně laděných duší vůbec nejdokonalejším typem lyrického sensitiva. Jestliže střízlivý a útočný kritickýrozum J. S. Macharův skutečnost, zřenou plasticky a logicky, soudí a napadá, jestliže širé, kladné a synthetické ingenium kontemplativního O. Březiny v skutečnosti hledá jen obrazy a podobenství pro symbolisaci vesměrných ideí, prožívá Antonín Sova, impressionista pobouřených nervů a roztouženého srdce, var a vír skutečnosti jako lyrické drama složené z kmitu dojmů a sensací, z hořečných otřesů, smyslových krisí. Také u Antonína Sovy najdeme velkou řadu prvktl a živlů ideových - (a o mnohé se sdílí buď s fanatikem sociální spravedlnosti J. S. Macharem neb s knězem kosmického řádu O. Březinou, dvěma protinožci vyrostlými ze stejně podl71fačné doby, toužící po vykoupení) ;- avšak ideje nejsou u Sovy nikdy seřazeny, vyrovnány, domyšleny. Sova miluje myšlenky pro citový jich přízvuk, pro náladovou jich přích ut, pro dojmové Hch zabarvení. Chce jimi býti dojat, vzru-

[na začátek stránky]