Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Theodora Nováka stati vybrané - str. 6

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Theodor. Theodora Nováka stati vybrané. Praha : Arne a Teréza Novákovi, 1902. 251 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

6

hošík plavých vláskl1 a zádumčivých, velikých hnědých očÍ, radostnou náhradou. Miláček všech kteří jej znali, měl více přátel mezi dospělými než dětmi, byl obdivován a celován celým městem upoutávaným jeho aristokratickým zevnějškem a hlubokomyslnými nápady. Sotva se naučil chodit a mluvit, procházel se tiše po pokoji s ručkama na zad složenýma, mluvě sám k sobě; a otázán byv: »Tedáčku, co povídáš?« zavrtěl rusou hlavičkou a odpověděl záporem, vby po chvíli znovu svými monology získával si titul »malého filosofa«. Spíše zamlklý než hovorný vnímal bohatou pozorností vše, co kolem něho se mluvilo nebo zpívalo, překvapoval každým okamžikem novou písničkou, byl malým skladištěm Vinařického deklall(ovánek, jimž se rád od matinky učíval, naplňoval údivem svými úvahami, jimž scházívaly záhy střední členy logické, a jež rády se chlubívaly nezvyklými přechodníky.

Tiché jeho zábavy, o něž se sdílel s bratříčkem Arnoštem, o 13 měsíců mladším, vyhýbaly se důsledně všem vojenským hrám a každému míči, soustřeďovaly se na neunavné batolení se v trávě na dvoře rodného domu, jež byla s neobyčejnou systematičností trhána a sušena, a z níž byly pozorně tříděny veškeré květiny. Jcn to těšilo budoucího přírodozpytce, který velmi záhy poznal hlubokou krásu lesl1 za prázdninového pobytu na »Horách«, lázeňském místečku u České Třebové, co bylo v těsném spojení s živoucí přírodou. Proto z nekonečných beden nemilosrdně byly vypuzeny sebe nádhernější hračky, aby učinily místo plesnivícím kaštanům a v červenou kaši se rozplývajícím ,. kněžským čepičkám « brslenovým. Proto jen miloval malý Theodor "panskou zahradu«, ovíjející se zamlklým půvabem italskou krásu zámku litomyšlského, že její klokočové keře nesly bohatství hnědých kuliček; proto tak rád chodíval podél rtuťové hladiny velkého rybníka Košíře, že zašcřcné aleje na jeho břehu házely v jeseni štědře na cestu ostnité tobolky s hnědými kaštany, a vedly malého vytrvalého poutníčka k hustě lesnatým stráním, líbaným tmavou Desinkou, nad nimiž kolébaly se žaludy v rozmilých krabatých mističkách. Syté a barvité lučiny, přiléhající k rodnému »Záhradí«, ty nesčíslněkráte proběhnuté »Líbánky,« kam se mohlo vyběhnout třebas v zástěrca takměř uez kloboučku, dávaly bednám umrzlé šípky a růžové houby a zvědavé dušičce neuhasitclnou touhu proniknouti až do tmavomodrých lesů Strakovských, jež tměly se na jejich okraji. Jako pětiletý podnikal s přáteli, hlavně z žáků otcových, obsáhlé výlety do okolí, kdež se sbíraly a hned b,tinskými jmény určovaly »Galanthus nivalis« a "Convallaria majalis«, kde se s dojemnou seriosností sušily čekanky a vytrvale hledaly v hromadách štěrku otisky zkamenělin; a ve fysikálním kabinetě gymnasia litomyšlského rozněcován byl zájem hošíkl1v o příčiny jevů přírodních pokusy s elektřinou a magnetismem.

Toto nepřetržité přibližování se přírodě a jejímu studiu způ-

[na začátek stránky]