Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Studentský almanach 1906 - str. 115

[na přehled] [na text]

Studentský almanach 1906. Praha : Svaz českoslovanského studentstva, 1906. 123 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

115

budeme: toť jejich argumentace. Ještě Palacký ve svém obrovském politicko historickémyaktátě, jímž vlastně jsou jeho "Dějiny národu českého", konstatuje a sestavuje hlavně historické podmínky dalšího rozvoje, shledávaje v nich zvláště průkazné a mocné důvody existenční. Havlíček není naprosto člověkem historickým - jest na to příliš vědomě a vysloveně mlád. Neinspiruje se příliš českou minulostí a neužívá jí ve své politické agitaci za prostředek uvědomovací; nepřemýšlí mnoho o historických právech a jest státoprávníkem velmi vlažným; nepomýšlí na jednotu politické české minulosti a budoucnosti. Mnohem větším právem, než Palacký, mohl Havlíček říci: "Dal jsem přednost živoucím dějinám před pergamenovými." Havlíček cítí, chápe a žije českou svobodnou skutečnost příliš intensivně a bezprostředně, než aby potřeboval historických důkazů a motivace z minulosti. Co jest člověku samozřejmou realitou, toho přece netřeba dokazovati; co proudí žilami a zachvívá nerostem, pro to netřeba posily z historie. Odtud plyne organicky živá a jasná reálnost Havlíčkovy národnostní i jednojazyčné politiky, která značí významný vývojový krok v našem probuzení.

Obrozenské naše slovanství, jemuž Havlíček vypověděl tak kruté nepřátelství, bylo rysem neméně stařeckým. Malá nedůvěra ve vlastní sílu, potřeba chabého těla choditi o berli, nutnost slabého organismu opřiti se o organism větší a silnější projevily se v obrozenském našem slovanství, které ze záliby filologické stalo se programem literárním, z literárního programu nadějí politickou, z politické naděje agitačním prostřed 8*

[na začátek stránky]