Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Selské písně - str. 63

[na přehled] [na text]

SLÁDEK, Josef Václav. Selské písně. Praha : Novina, 1937. 64-[4] s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

šenosti. Naopak, měly býti výchovnou oslavou »nových vesničanů«, které si poeta poněkud zidealisoval, jak mu vytkl v jemné a pronikavé kritice přítel Julius Zeyer: myslil spíše jen na sebevědomého statkáře, samostatně hospodařícího, než na valný zástup zemědělských dělníků, prožívajících v práci pro jiného také kus poddanství.

Nad celým cyklem, který ve třech, rychle za sebou následujíc;ch vydáních postupně narůstal, se klene jasnou oblohou silné vědomí selské důstojnosti, na níž hrdě zpěvný mluvčí zakládá svá politická práva. Opírá ji o tradiční uvědomění, spojující jej s minulými generacemi, ale i s budoucností - v tom selská pýcha Sládkova má do sebe cosi až aristokratického, a to správně, jak dosvědčují soudobé analysy českého selství u Josefa Holečka. A druhou oporou Sládkova sedláka jest jeho věrná příchylnost k půdě a z ní přirozeně se měnící oddanost k polní práci. Tuto koná u Sládka - nejinak, než u některých moderních výtvarníků, hlavně u Fr. Milleta č rolník s gestem až nábožensky monumentálním, al jde o oráče. rozsévače či sekáče: krása úkonu skutečnostního nabývá dosahu symbolického. To jsou snad - vedle několika náboženských čísel. spojených s myšlenkami záhrobními - nejkrásnější kusy knihy. pro něž ji rádi a právem vpočteme k vrcholům čisté lyriky.

Tato poesie práce a přirozeného štěstí z ní jest trvale doprovázena akordy lyriky přírodní: orajícího sedláka stále těší jeho drahý pták skřivánek, zprostředku 63

[na začátek stránky]