Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Selské písně - str. 60

[na přehled] [na text]

SLÁDEK, Josef Václav. Selské písně. Praha : Novina, 1937. 64-[4] s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

zřejmé plnosti selské, podmíněné krví i půdou a nikterak neotřesené jakoukoliv konstelací politickou, nepromluvilo básnické slovo Cechovo ani jedenkráte, a tak zůstalo při nesplněné touze, promítající občas i do budoucnosti lidstva onu monumentální idylu venkovskou, jakou si jeho slovanský romantismus před~ stavoval po rousseauovsku v dětinských dobách svého kmene.

linak losef V. Sládek, po meči i po přeslici syn drobných zemědělců západočeských, z nichž vyšel o sedmdesát roků dříve velký buditel národní, losef lungmann. Byli to drobní chalupníci, vypomáhající si na nebohatém Berounsku také řemeslem, ale milující s mužnou věrností svůj malý kousek půdy, vzdělaný vlastníma rukama, zavlažovaný vlastním potem. Pamatovali ještě selské poddanství a povinnou robotu panstvu, ale vzpomínali si občas také na selská povstání, živíce tím svou vzdorující mysl a svou rodovou hrdost. Ta nepřekážela však jejich hluboké zbožnosti, plné důvěry v Boha a v záhrobní odplatu za lopocení pozemské. Snášeli-li těžce daň peněz a krve, odváděnou panovníku, cítili se spíše povzneseni vědomím, že hospodaří na láně, který vlastně náleží Bohu a na němž sami jsou šafáři Hospodinovými: to posvěcovalo jejich stav a činilo je vyvolenými ne sice před tváří světa, ale zato před zrakem Ducha. V tomto lidu a v jeho životním názoru tkvěl losef V. Slddek pevnými a spolehlivými kořeny, i když v mladosti příslušeni~tví k vzdělanstvu, roztoužené po světové dálce, zastíralo jeho české selství,

60

[na začátek stránky]