Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Selské písně - str. 59

[na přehled] [na text]

SLÁDEK, Josef Václav. Selské písně. Praha : Novina, 1937. 64-[4] s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

DOSLOV.

Oba předáci básnického pokolení »Ruchuft, Svatopluk Cech a Josef V. Sládek, dali své pevné víře v selský stav jako v základ národního těla i ducha opětovný výraz, ale každý z nich projevil při tom svou osobitou povahu, určenou namnoze také podmínkami rodovými.

Demokratický básník »Lešetínského kováře« se citil potomkem starobylé rodiny selské z končiny, kam pověst kladla původ kněžny Boženy, povýšené na stolec knížecí a obrodivší venkovskou krví potomky Přemysla oráče. Jeho oba rodiče však náleželi k panskému úřednictvu, a to vtisklo i jejich slavnému synu pečeť nesmazatelnou. Láska, jakou Svat. Cech lnul k stavu rolnickému a v níž ho posilo valo ještě jeho politické přesvědčení mladočeské, byla doprovázena touhou po návratu ke kmeni otcovskému, aniž se tento návrat někdy úplně uskutečnil. V proslulém cyklu venkovských obrazů »Ve stínu lípy« se osvětluje krása selství a posvátnost domova působivým kontrastem vystěhovalství,' v pozdějším »Zpěvllíku Jana Buriana« dospívá hrdina, selský zeman, k bezpečnému uvědomění svého stavovského příslušenství a poslání teprve, když ztroskotaly jeho sentimentální sny o splynutí se šlechtou,' v kmetné zpovědi společenských názorů, »Sekáčích«, se kříží již selská jistota s rozpačitou tuchou sociální revoluce. Ze samo 59

[na začátek stránky]