Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Sedm legend - str. 16

[na přehled] [na text]

Keller, Gottfried. Sedm legend. Praha : J. Otto, 1904. 127 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

16

jest chtěná a úmyslná. Nejsou to shody náhodné: mezi oběma básníky, jichž stáří dopracovalo se k definitivnímu osobitému slohu uměleckému, jest duchovní příbuzenství. Oba prosyceni tradicemi rodné pt'idy, tvoří nové umění, jež nebylo snad úplně správně charakterisováno jako básnický realismus, umě· ní příznačného rysu, ostře zachycovaného s mocným pohnutím citov)'m, takže jeví se oba jako temperamenty význačně humori· stické.

Tato Kellerova význačná vlastnost vyjímati z každé osoby nejosobnější rys, vytýkati z každé krajiny nejmalebnější scenerii, zobrazovati každou situaci základní charakteristickou linií, kterou skvěle uplatnil v obou svazcích "Lidí Seldwylských" i "Curyšských novellách" vrací se i v "Sedmi legendách". Tím jeví se Keller pravým protichťldcem exaltovaných básníků, jimž časově i místně exotické ovzduší legendy odnímá schopnost viděti jasně a význačně. Keller naopak charakteristické ty rysy vesměs oživuje a křísí, zpřítomňuje a přibližuje, neznaje vůbec, podoben příteli a krajanu svému Boecklinovi,' ani mrtvých scén ani neživé přírody. Odtud i slovná technika, obdivovaná již na "Zeleném Jindřichovi": ekonomie přesně volených slov zvyšuje dojem bezprostřednosti, bohatství svěžích, nových obrazů stupňuje názornost vypravování, překvapující rozmarnost epithet brzy

[na začátek stránky]