Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Ročenka Masarykovy university v Brně. Ročník XX (1938/39-1945/46) - str. 16

[na přehled] [na text]

Ročenka Masarykovy university v Brně. Ročník XX (1938/39-1945/46). Brno : Masarykova univerzita, 1947. 116 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

zečku se zvláštní osohni vděčnosti za nezapomenutelné chvfle. které nad ním třináctiletý a čtrnáctiletý hoch prožil. Neznal jsem ještě tehdy francouzsky, ale jaké světy poesie se otvíraly před mýma očima, kolik drahých jmen mně od té doby utkvělo v mysli, jak jsem se podivoval daru názorné karakteristiky a essayistické virtuosity! Musím dnes po letech říci, že málokterá kniha pomáhala určovati mé budoucí životní povolání jako tyto drobné studie ft mistrovské podobizny. Na rozdíl od Antholo~ie z r. 1877 sleduje tu Vrchlický vývojovou dráhu francouzské lyriky mnohem dálea vedle básníků symbolistů, Verlainea a Mallarméa, v nichž přes některé výhrady, stejně jako v Baudelairovi správně odhadl velké budoucí inspirátory, oceňuje některé novotáře, o jejichž skutečném významu se mýlil, Richepina a Rollinata; pro básníka reflexe, jakým byl hlavně v osmdesátých letech, jest příznačno, jak vysoko cení myšlenkové poety" paní Ackermannovou, Cazalise neb SuJlyho Prudhomma, a pozornost, jakou věnuje autorům, stojícím na rozhraní lyriky a kritiky, poesie a filosofie, Bourgetovi neb Anatolu Franceovi, prozrazuje mnoho z jeho vlastního duchovního ústrojí.

Všude kreslí Vrchlický jen osamocené podobizny, nezapínaje osobností do dějinného řetězce vývojového a nedbaje naprosto ani o filiaci idejí, literárních tvarů, motivů a směrů, takže se jeho výhradní pozornost upíná k básnické individualitě; jeho jedinečným darem, podmíněným širokou vnímavostí, bylo, že vedle sebe a za sebou dovedl chápati a vykládati osobnosti co nejrozličnější; byl proto viněn z kritického eklekticismu, ano z těkavého diletantismu. Ráz poesie jednotlivých básníků vykládá často z osudů životních; velký zájem věnuje slovesné formě, jejímž sám jest jemným znalcem; celkem však vypráví o svých subjektivních dojmech z básnických knih, snaže se místy pronášeti soudy, plynoucí z jakéhosi estetického dogmatismu, kolísajícího mezi klasičností a romantikou a odvráceného odmítavě od realismu. Nepřekonal tedy úplně kritiky esteticko-dogmatické, u nás výrazně zastoupené Durdíkem, a jakožto žák literárních kritiků francouzských utkvěl na rozcestí: přijal ledacos od kritiky životopisné, jejímuž mistru Sainte Beuveovi se upřímně podivoval, ale nezůstal nedotčen ani kritickým impresionismem A. France a Jul. Lemaitra, o nichž mluvil s nadšením. Naproti tomu tak zvaná kritika vědeckého rázu sociologického, založená Tainem, k jehož upřímným ctitelům Vrchlický náležel, ležela úplně stranou jeho povahy; jenom výjimečně pracoval metodou genetického literámího dějepisu, a to celkem primitivní. To plati nejen o Bás 16

[na začátek stránky]