Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Podobizny žen - str. 17

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Arne. Podobizny žen. Praha : Novina, 1940. 232 s. (Dílo Arna Nováka ; 2)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

Kromě pašijových básní chrámových dotýkají se však našeho srdce z Fortunatova tvoření právě jen ty skladby, při nichž čerpal inspiraci z podnětů Radegundiných; přede všemi rozsáhlá veršovaná epištola »De excidio Thuringiae«. V teskných vzpomínkách a s touhou nezmenšené lásky obrací se tu třicet let po zkáze společného domova Radegunda k bratranci Amalafriedovi, tehdy vojevůdci císaře byzantského, a vypráví mu to, co nejtěsněji oba spojovalo: ztroskotání vlasti durynské. Radegunda takměř vede ruku Fortunatovu: ona jest to, kdo vidí vše s jasnou krutostí před sebou, kdo prožívá znovu staré bolesti, kdo citovou silou zdůrazňuje ryze lidské prvky v příběhu tenkráte příliš všedním. »Poslední římský básník«, jak Fortunata nazval znalec, nabídl vybroušenou svou elegickou formu Radegundě, aby v ni vylila žal nejstrašnějších vzpomínek, překonaných však již křesťanskou odevzdaností a pokorným kultem bolesti. Když odpovědí na básnickou epištolu došla Radegundy zpráva, že Amalafried jest mrtev, dopisoval si Fortunatus jejím jménem dále s jeho dědici, ale nikdy již nedosáhl dokonalosti, která »excidium Thuringiae« staví po bok hymnu »Vexilla regis prodeunt«.

Radegunda, statečná v utrpení a důsledná v předsevzetí, ne byla bytostí tvůrčí: povzbuzovala a podněcovala jiné, aby mě nili v kulturní činy to, co se tajilo v citových hloubkách její duše, vzlétající ke trůnu božímu blíže než i nejlepší z jejích vrstevníků. Čestnou přímost pevné své povahy dovedla vztyčiti proti pánovitému násilnictví barbarského panovníka a tím povznesla vůbec cenu uvědomělého ženství uprostřed lítých milostnic a krvelačných tyranek. Odříkavý názor přísné řeholnice prosadila proti královské vůli a vyvodila z něho nové důsledky duchovní: zasvětila lidské srdce tajemství bolesti a oběti. S předním básní kem svého věku hovořila jako bytost rovná, ba určovala směr

jeho tvoření: zahajuje nepřehlednou řadu inspirátorek v poesii. Poskytovala z nejlepšího, co žena může dáti, a to v hrůzných 17

[na začátek stránky]