Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Pio Vati - str. 139

[na přehled] [na text]

Pio Vati : sborník prací českých filologů k uctění dvoutisícího výročí narození Vergiliova. Praha : Jednota českých filologů, 1930. 174 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

139

věhti, že tento kraj každého dne v té kráse se stkví a že toto není pouze nedělní neb kostelní roucho. Ohledal jsem všudy vůkol, odkud staroi-ecký neb hmský lid phchází, anť je mi toto pi-ípravy býti, začaly ku svěcení slavnosti boha Baccha."

V době, kdy Jan Kollár takto prožíval a literárně formuloval svůj živý poměr ke klasické krajině, byla v českém básnictví na vítězném postupu krajina romantická. K úspěšnému proniknutí nového ideálu dopomohl vábný phklad ohnivého koloristy Chateaubrianda, básnická metoda romantiků německých a zvláště polsk}'ch, severské slovesné krajinái-ství Macphersona, \Valtera Scotta a Byrona a snad i vlivy výtvarné. Tyto nové směry dovedl sloučiti, prosytiti vlastním osobním prožitkem a v nový organický celek pi-etaviti K. H. Mácha, který i za svého krátkého výletu do Benátek hledal v Italii vše spíše než pll vab klasický a tradici vergiliovskou; nalezl sice následovníky v romantickém nazírání na přírodu, nikoliv však v romantickém putování do ltalie. Jiné země vábily mnohem více než Vlachy, a to později, když básnická romantika ustoupila u nás jiným proudům slovesným: Paříž se stala zaslíbenou zemí vyznavačllm liberálních zásad, na slovanském pobi'eží Adrie, na Balkáně a v Cařihradě hledali krajinnou i národopisnou malebnost čeští byronisté, vábení ostatně také národně náboženským zápasem pokrcvn}Tch Jihoslovanů,

Z Májové generace pobyli na vlašské púdě kratince oba její pi-edáci, nejprve Adolf Heyduk, kter)' poznal pouze Benátsko, později Jan Neruda, jehož Obrazy?: ciziny obsahují cyklicky uspořádané feuilletony Neapol, Mrtvé město, Rímské elegie, Benátská zrcadla. V Heydukových mladistvě konvenčních Jižních zvucích z r. 18135 nebudeme ovšem hledati ani vkusu klasického ani krajiny vergiliovské, protože básník vůbec neprošel novohumanistick)'m studiem a proto se ve svých plytkých motivech benátských spokojil se sentimentální romantikou a ovšednělou malebností byronskou. Jan Neruda poznal r. 11\138 a 1870 v Italii města a smýšlení mnohých lidí, ale o přírodu nedbal valně; rúzné kulturně a politicky polemické tendence mu zbraňovaly zpravidla oddati se plně dojmu a pro stálý boj s l"<.ímem papežsk)'m nedostal se k hlubšímu prožití Říma antického. Zvláště pi'íznačný pro pozorovatelskou metodu i kulturní zasvčcení Kerudovo jest Uetí z feuilletonú, věnovaných Neapoli. která v žurnalistovi uvolnila a okouzlila umělce; i'olerudovy barvy zde mají svítivost, jeho slovo nabývá teplé konkretnosti. V ohňostroji rúzných narážek dějinných a literárních kmitne se dvakráte jméno Vergiliovo, jednou ph letmé zmínce o jeho hrobu, po druhé ph chvatném výkladě o jezeí-e Avernském. Ale po prvé cítíme, oč českému básníkovi jest blí7,e moderně sentimentální Tasso, v sousedství jmenOVan)T, než klasický Vergilius; podruhé mytologickou narážku antickou pí-ehlušuje výklad o křesťanském ďáblu, tvořící pi-echod k liberální tirádě, namíl'ené proti tyranům v minulosti neapolskó, A jak vergiliovské krajinomalby jest vzdáleno koloristicky syté a smyslnl' požitkářské líčení neapolského okolí! U Nerudy v pi-ímém protikladu k principu klasickónu všecko se neklidně pohybuje, rychle střídá, rozkošnicky kolíbál

Nebylo snadno české poesii najíti cestu zpét do pi-íroclní a krajinné oblasti Vcrgiliovy, neboť jak pi'evládající vkus romantický, tak názorový odvrat od kladných hodnot kul tury antické tomu úporně pi-ekážely. Zažil to na sobě také velký česk}' básník, jemuž po Janu HoHém náleží čest, že se nejdůvěrněji přiznal k Vergiliovi a jenž z autopsie poznal ltalii, a to v době pro jeho vývoj rozhodné - ] aros 1'1 v Vrchlický. Ale ani ono oddané phznání, ani kraj inné motivy, vyvážené z Vrchlického pobytu na vlašské půdě, neopravňují nás, abychom mu pJ-isuzovaJi zvláštt hlllhoké proniknutí dncha a kraje vcrgiliovského

[na začátek stránky]