Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Literatura česká 19. stol. D. III, část 1. - str. 59

[na přehled] [na text]

Literatura česká devatenáctého století. Dílu třetího část první, Od K.H. Máchy ke K. Havlíčkovi. V Praze : nákladem Jana Laichtera na Král. Vinohradech, 1905. (Laichterův výbor nejlepších spisů poučných ; kn. 16) 764 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

,LABYHlI'T SLÁVY.' POSLEDNÍ VERŠE.

59

zoruje - ,Labyrint slávy' není básní duševního vývoje, je spíše básní JuševnÍ nehybnosti. Není to drama, nýbrž studená reflexe, není to život, nýbrž ztrnulé vidění. I výsledná idea o svrchovanosti a samospasitelnosti práce kulturní koncipována jest chladnou reflexí učence a abstraktního theoretika v střízlivé studovně mezi knihami a listinami. Schází jí, jak již K. H a v 1 í č e k v památné recensi v ,České Včele' r. 1846 případně vytkl, jednak přímý, radostný poměr k životu, jednak hrdinská síla a mužná chrabrost. Vocel, syn rodiny úfednické, dlouholetý šlechtick:ý vychovatel, později universitní professor, pojímal národ abstraktně, kuse, jen učenecky.

Koncem čtyřicátých let Vocel definitivně opouští poesii, v níž přes hlučný vnější úspěch vždy zůstával cizincem, a výlučně oddává se archaeologii a historiumění. Od r. 1842 Vocel žil v Praze, horlivě činný jako 'publicista, hájící českou věc v německých listech 3 a zaměstnán redakcí ,Časopisu Českého Musea', jejž vedl osm let do r. 1850, kdy byl jmenován mimořádným professorem archaeologie na pražské universitě. Úzkostlivou konservativnost a opatrnou střízlivost projevoval Vocel právě tak v redakci listu, jako v spolupracovnictvÍ při tiskové censute, kde, pomáhaje Šafaříkovi, pokládán byl za ,muže ducha choulostivého', takže z jeho jmenování censorem byla u nás oprávněná obava.4 Nebyl z povznesených duchů jako Palacký, kteří v únavném studiu historickém nepozbývají živého, volného smyslu pro potřeby a touhy neklidné přítomnosti.

3 O publicistické činnosti Vocelovč bude řeč na svém místě.

4 Píše o tom M. Fialka T. Burianovi r. 1844; dopis jako <:. 80. otištěn jest v uvedeném listáři ,Z dob našeho probuzení'.

[na začátek stránky]