Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Karel Hynek Mácha - str. 123

[na přehled] [na text]

Karel Hynek Mácha : osobnost, dílo, ohlas : sborník k 100. výročí Máchovy smrti. V Praze : Družstevní práce, 1937. 344 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

nou a smělou myšlenkou křesťanské filosofie, pro niž Šalda (na uved. m., str. 14) nazývá zlomek nikoli neprávem "básní miltonovské ražby a krásy a přece nenapodobující Miltona". Problém času, který po vykonaném posledním soudu bude pohlcen věčností a vezme za své s člověčenstvem, pojímá Mácha pod zorným úhlem prvotního hříchu člověkova: s dědičným hříchem přišel na svět vedle smrti jako její bratr čas a ten se smrtí lidstva opět pomine - Adamův rod bude vykoupen ve věčnosti ft v Bohu, nestvořeném i neobmezeném.

Tuto svou metafysiku, převlékající do křest'anských šatů kantovský filosofický po mysl o ilusivnosti času, nevložil Mácha do samého podání o posledním soudu, které jako u pravého visionáře zůstává řadou obrazů a visuální postup neporušuje a nezpomaluje žádnými ideovými výklady, nýbrž do vstupní apostrofy vlastní duše, vyvrcholené modlitbou k Bohu: zde křesťanský spiritualista staví zároveň intuitivní pohled duše nad pouhé poznání smyslné, ale tento pohled činí závislým na pomoci boží a božském vnuknutí. Jestliže Mácha v této apostrofě výrazem silným a plnodechým ve své prostotě a názornosti předbíhá o míle vlastní vývoj básnický, dopínaje se pathosu tragicky úchvatného, zůstává myšlenkově stále v okruhu svého mladistvého křesťanství, které Šalda ("K. H. Mácha a jeho dědictví" v "Duši a díle" 1913, str. 45-48) vymezil a doložil jako "křest'anský platonismus"; pro tuto jednoznačnou myšlenkovou náplň nelze vstupní samostatnou invokaci odepnouti od ostatního zlomku, k čemu by přímo sváděla odlišnost a vyzrálost slohová; ostatně k moti· vům této apostrofy se vrací i počátek druhé části "Snu o Praze", aby ji rozvedl dokonce v obraz visionářsky až závratný.

Jak patrno, Máchova vise pi je v této první části ze dvou rozdílných zdrojů, a to z týchž, k nimž se naklonil Mácha visionář opět v "Návratu": z křest'anské metafysické myšlenky o ilusivnosti času a jejím překonání a z mrákotné představy posledního soudu, zakládající se rovněž namnoze na názoru křesťanském. Nelze zamítnouti hypothesu, že vlastní původ visionářské představy posledního soudu jest snový; snad běží o onen sen, o němž Mácha na podzim 1832 píše příteli Ed. Hindlovi: "Dnes jsem měl podivný sen; zdá se mi, že jest toho příčinou čtení lorda Byrona, Mickiewicze a zříceniny bezdězské. Bůh vás chraň takových snů; jedinký účinkuje snad na celé živobytí" (Krčmovo vyd. v "Pantheonu", díl III., str. 336-337). Fr. Krčma ztotožňuje tento sen s oním, jenž zapsán 14. ledna 1833 v zápisníku "Díla K. H. Máchy" (Krčmovo vyd. v "Pantheonu", díl III., str. 88-92) a jenž byl určen jako zárodek "Krkonošské pouti", ale, neběží-li o pozdější opis původního záznamu, těžko míti za to, že by mohl Mácha po čtvrt létě věrně zachytiti pásmo snové; proto soudím, že běží o dva sny různé, a podzimní sen f. 1832 bych považoval

123

[na začátek stránky]