Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Janáčkovy feuilletony z L. N. - str. 19

[na přehled] [na text]

RACEK, Jan; FIRKUŠNÝ, Leo. Janáčkovy feuilletony z L. N. Brno : Dobročinný komitét, 1938. 158, 16 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

s kterými v tolika věcech nesouhlasil a přece v nejbolestnějších vztazích se shodoval. čtouce Janáčkovy dojmy z přírody a společnosti, jak je rád a ohnivě improvisoval pro »Lidové noviny«, musíme si často vzpomenouti na Herbenův »Hostišov«, na »Obrázky« a »Knihu cest«, Viléma Mrštíka a nejednou také na »Rok na vsi« od staršího z dioskurů diváckých. A proč bychom nepověděli pravdu celou, byť bolestnou? Uvažujíce o těchto příbuzenských obdobách, nepřestáváme litovati, že se ani Herbenovi ani Mrštíkům v literatuře u nás nepodařilo tak čisté dílo pudového impresionismu, vyvážené z hloubek lidové psychy, jakým jest v hudbě Janáčkův »Zápisník zmizelého« nebo »Její pastorkyňa«, ač právě slovesná skladba tohoto typu tanula jim trvale na mysli a rozpalovala od mládí jejich ctižádost.

Tuto souvislost, doposud sotva postřehnutou, ozřejmuje ještě další rys Janáčkových náčrtkových próz, vzdálenÝ na pohled jeho impresionistickému principu slohovému. V hukvaldskvch vzpomínkách, ve feuilletonech z cest po cizině. uprostřed přírodních obrázkll, v nápěvkových zápisech se kmitne co chvíli realistická postavička, nahozená způsobem genrovým, kterou oživu.Ťe spíše záliba v bonhomní, ano přízemní grotesce než úsilí o monumentalisující typisaci, .Ťaké tolik milujeme v »Kátě Kabanové«, na vrcholných místech »Věci Makropulos« a v koncepci »Z mrtvého domu«, mluveno .Ťenom o Janáčkových operách. Čím to, že právě proň měl tolik přitažlivosti genre, který jest umělecky pouhou průpravou k integrálnímu realismu, že mistr nepocítil .Ťeho rušivou zlomoc, která se stala osudem - ne pouhou vinou libreta Ŕ jak »Výletům pana Broučka«, tak hospodským vÝ.Ťevům »Lišky Bystroušky«, že nechtěl opustiti příliš lidskou přízemnost tam, kde měl sám dosti síly k rozletu a ke vzletu?

Snad obdoba jeho obou mladších impresionistických partnerů v beletrii vysvětlí leccos i z těchto rozpaků. Genrové postavičky, jimiž se hemží stejně všecky pozdější povídky a romány Viléma Mrštíka jako Těsnohlídkova výpravná reportáž z brněnského města a obvodu, přešly do knih z dojmově kmitného pozorování zevnějšku s jeho pohyby a obyčeji, jež si spisovatelé takřka jen ověřovali studiem vnitřního života. Styk jejich s těmito figurkami nebyl trvalý prožitek

19

[na začátek stránky]