Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Ballady a romance, 7. vyd. - str. 42

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Balady a romance. 7. vyd. V Praze : F. Topič, 1921. (Sbírka souvislé četby školní ; 3)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

42

Aj ti hrajou - jako nikdy I. tváře dmou se, lítá ruka ˜ písnička tak mlaskně skočná, že až Petru nohou cuká.

Zmlkli. Z řady vystoup' Brichta. vyšňořený. oholený.

býval kaprál u hulánů,

dnes je řečník VyVolený.

Postavili se, salutuje,

hrubě spusW: "Kriste pane, ° my nevíme, co je psáno,

ale víme, co se stane.

Ty jsi - já jsem - ba jsme všidJllÍ povídáme - k baž> chvále -"

v tom se zajik' - jazyk ztmul

a nemi'Iže o hles dále.

Ruka v úzkostech se svírá,

ret se jako lupen chvěje ""Ty's to vyveď!"" Petr nahlas ze sna hulánu se směje.

JežÍŠek však milostivě:

"Vškhni jste mé hodné děti. vaše duše po skonání hupky na nebe si vletí."

A teď houfně zpívajíce předstupují hospodyně. podávají v pytlích, koších. dobrého co po dědině.

[na začátek stránky]