Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Ballady a romance, 7. vyd. - str. 3

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Balady a romance. 7. vyd. V Praze : F. Topič, 1921. (Sbírka souvislé četby školní ; 3)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

ÚVOD.

Roku 1883 založil Jan Neruda, tehdy muž téměř padesátiletý, sbírku veršovaných prací •• Poetické besedy". Chtěl v ní shromážditi básnická díla všech tří literár. ních skupin, jež počátkem osmdesátých let dávaly české poesii ráz: vedle žijících ještě vrstevníků Ne· rudových, kteří zůstávali věrni uměleckým zásadám proslulých almanahů "Máj!"l", měli Iiýti v "Poetických besedách" zastoupeni j stoupenci směru národn~ slo· vanského, za jehož mistra byl pokládán Svatopluk Cech, i básničtí mluvčí školy kosmopolitické, která se ho· nosila jmény Jaroslava Vrchlického a Julia Zeyera; obecně uznaná auktorita Nerudova slibovala býti po· jítkem různých pokolení j literárních proudů. Hlavní důraz při programu nové sbírky dával Jan Neruda na epický obsah většiny svazků a skutečně jako red· aktor žádal od svých přispěvatelů velmi důtklivě práce výpravné, na př. veršované povídky, skladby idyllické, legendy, ballady, romance atd., takže často nedovedra mu ani stačiti moderní praxe basnická, která verš vy. hražuje vždy větší měrou lyrice, odkazujíc látky výpravné spíše do mezí prósy. Ale Neruda sám, jenž i v kritikách často dával přednost předmětnému, věc· nému, neosobnímu básnictví před náladovou, dojmovou, citovou neb přemítavou lyrikou, podal hned v prvDím svazku "Poetickýó besed" krásný příklad poesie vý· pravDé: zahájilf sbírku •• Balladami a romancemi".

[na začátek stránky]