jemnost, pro niž zakladatel slavistiky vytvořil základy
naukové a jíž náležely i jeho citové sympatie, byla na .•.
dále oporou českému uvědomění a stala se, prohlou.
bena Kollárem i Safaříkem, též pro politiku českou
oporou a povzbuzením. Kdykoliv bylo, ve všem těmto
velmi složitých vztazích vzpomenuto velkého iniciá .•.
tora, dálo se to nejenom pro jeho starobylou autoritu,
známou po celé oblasti slovanské, nýbrž pro povahové
vlastnosti muže stejně' svobodného Jako statečného.

Jevilo se však přirozeným, že se v romantické době
národního obrození již nezjevoval jeho osobní typ.
podmíněný na pohled úplně osvícenským stoletím osm",
náctým, jehož byl Josef Dobrovský tak věrným a dů",
sledným synem: typ rozumového kritika, nedůvěřivého
ke všem projevům fantasie a citu, typ ostrého skeptika,
pochybujícího o každé tradici a vrhajícího se na
každolpohodlnou ilusi, typ střízlivého milovníka jasné, klidné,
prosté skutečnosti. A hle, sotva opadly valné jarní vody
romantismu, stanul právě tento typ v popředí našeho
života, a týž František Palacký, který sedával učelivě
u nohou Josefa Dobrovského, mohl nyní pozdraviti po
svém boku Karla Havlíčka. Oba tvůrci české kritíky,
vědecké i slovesné, oba odpůrci romantického bísto",
rismu a sentimentality, oba soudci slovanské vzájem .•.
nosti, podávají si ruce přes tři generace jako duchové,
spříznění. Není to však typologická náhoda, nýbrž da .•.
leko spíše přirozený důsledek toho, že oba za rozlič
•ných podmínek dobových a kulturních, v jiné souvis .•.
losti dějinné a v různém oboru pracovním zosobňují

82