hankovských rukopisných památek, které se jemu
sa.mému zdály pravými díly písemnictví staročeského.
Zde se spojil dějezpytec výhodně s filologem, paleo.
grafspsychologem, aby ukuli přesvědčivý důkaz, který
tehdy postačil jenom vědeffié cizině, nepronikaje však
příjemnou mlhou národní samolibosti. Kdykoliv po'"
zději, prostředky odborně zdokonalenými, byl důkaz
ten opakován, byl mu Josef Dobrovský patronem. A to
nejen pro vzácné přednosti kritického umu a historidm
jazykovědné učenosti, nýbrž především pro výchovné
hodnoty mravní, zvláště pak pro svou statečnou lásku
k vědeffié pravdě, pro své hrdé opovržení ješitností ná .•.
rodní, pro své neúplatné svědomí vlastence bez
slaboš=ství, jemuž přece, podle tehdejších jeho slov, »česká
sláva národní též ve věcech domácí literatury vždy
ležela na srdci.«

79