rozhodností,sjakou potíral pitvornénovotvarypuristů, odmítal také úsilí o nový spisovný jazyk, opouštějící tradici a způsobilý jednak pro vědecké písemnictví, jednak pro poesii. Nebyl málo překvapen, když tento jazyk, jejž pova •. žovál za přesně ohraničený a vývojově uzavřený před= mět filologie, projevil před jeho očima vitalitu tak úžas", nou, a protože to bylo projevem odporu k vídeňské germanisaci, jíž pohrdl, vítal hnutí, přecházejícízokruhu vzdělanců do vrstev lidových. Posloužil mu sám znamenitě svými vědeckými pracemi filologickými a bísto", rickými; posílil jesvouvelkou autoritou ve věcech jazy= ka, pravopisu, verše; vychoval pro ně ve své přísné naukové škole celou družinu výborných vůdců; stal se na konec spolupracovníkem svých žáku, kteří na starce nezůstali beze vlivu, a podle jejich požadavků začal do první české vědecké revue psáti mateřštinou, at poněkud strohou a málo elegantní. Nebylo divu, že se starci nelíbilo veškeré vystupování velmi temperamentního mladého pokolení; že osvícenský kosmopolita neschvaloval protiněmeckého cbauvinismu, ostatně vychovaného na něme