Slovanské a ruské naděje, které Dobrovský sám
v dopisech vyslovoval s nabádavou stručností
zdrženlivého ducha, stupňovali jeho přátelé, pod.
léhající již citové i' politické romantice, ve výmluvné
výlevy bez kritické míry a beze zřetele k skutečným
poměrům. Tu uznával obezřetný skeptik a empirický
znalec Slovanstva za dobré přitáhnouti poněkud otěže
vzletu příliš nedočkavému: stavěl proti panslavistickým
tužbám politickým potřebu naukové vzájemnosti; uka ..•
zoval, kterak odvěká nesvornost Slovanů stále oslabuje
kladné výsledky jejich rozlohy a početné moci; přílišné
nadšení pro carské' Rusko ochlazoval odkazem na útisk
Poláků; nerad slýchával nadsázky o rychlých krocích
Slovanstva, které po jeho soudu odporovaly střízlivé
skutečnosti; k entusiasmu svého mladého žáka Kopitara
dovedl zachovati stejnou kritičnost jako k nadšeným
dohadům svého starého učitele Durycha. Osvícený
rozum, opírající se o důkladné filologické i historické
poznání stál u něho až do posledka na stráži, bráně se,
aby cit nestrhl na sebe vládu, a v tom zůstal Josef Dob.
rovský protichůdcem každé romantiky.

Byly však doby, kdy tato disciplinovaná sebevláda
byla Dobrovskému odepřena, a kdy se fantasie a cit
vzbouřily jako titanové, dlouho upoutaní v.podzemí;
pak z podvědomí, dočasně neovládaného a na chvíli
zbaveného rozumové censury, šlehaly v dopisech i ve
výrocích projevy, přesahující svou· visionářskou
smělostí, svou závratnou mystikou, svým prorockým
chiliasmem i nejnadšenější tuchy romantické. Byly