Heyrenbacha, Kopitarova to předchůdce/přistupovalt
u Schlózera k osobním zkušenostem na Rusi, k
metodickému studiu pramenů a k živým slovanský
sympatiím propracovaný vědecký program. Někdejší adjunkt
ruské Akademie nauk a pozdější kolega Michaelisův
žádal srovnavací mluvnici slovanskou, žádal srovna
•vací slovanský slovník s kmenoslovným základem,
žádal spojení studia filologického ahistorického/v tom
ve všem přesně vytkl cíle Josefu Dobrovskému, když
si tento získal věcné vědomosti i metodické prostředky,
jakých se nedostávalo Durychovi a když se povznesl
k mluvnictví vyššího typu, než bylo Adelungovo neb
Fuldovo. Radil •• 1i však německý historik, jehož vlast
•ním pracovním oborem byly dějiny novověké, aby
srovnávací metodou, pěstovanou ostatně již dávno
na germánském severu, byly studovány živé řeči slo
•vanské, doplnil ho český filolog významným činem
vědeckým, že se tímto způsobem zabral i do slovanské
jazykové minulosti a tak se v nové reformě k
mluvnickému úsilí Smotríckého a Křižaniče.

Nejslavnějším stavitelem mostu mezi Německem
a Ruskem,na němž spolupracoval Schlózer, byl Herder.
Stejně jako profesor gottinský, ale hlasem slyšitelným
daleko na foru světovém, vyslovoval, rovněž na základě
autopsie v carském Rusku, novou formulaci slovanské
otázky. Mocný vzestup ruského carství, stejněkuIturní
jako politický se mu zdál souznačným s nadcházející
dějinnou zorou'slovanskou, jež přináší obnovu Evropy I
ještě slavné věštby v Ideích k dějinné filosofii lidstva

61.