kevně slovanská mluvnice Dobrovského, vyvrcholení
to jeho gramatického díla životního, netřeba ani chváliti,
rozumít se u mistra oboru samy sebou: bohaté studium
rukopisných pramenů a přesné jejich uvádění, široký
rozhled po literatuře předmětu a kritický poměr k ní,
jemný smysl pro grafiku starých památek. Jiné před ..•
nos ti jsou výhodami dosažené zralosti odborné, která
se zvolna připravovala: Dobrovský se zabývá sou.
stavněji proměnami hlásek, raže tak dráhu budoucí fon~
logii, zřetel srovnávací, který přihlíží také k jazykům
mimoslovanským, jest značně zesílen; kmenoslovná
stránka propracována důkladněji než ve spisech pře
•de~ch.

Tři veliké metodické síly, vlastní veškeré vědě osví.
censké, nesou koncepci Institucí a podmiňují zároveň
jejich základní přednosti i vady: rozumové rozli,šení,
rozumová klasifikace, rozumové normalisování. Uhel"
ný kámen veškerého mluvnického studia jazyků slovan"
ských položil Josef Dobrovský tím, že na základě pra=
menů a ostrou analysou odlišil řeč staroslověnskou od
běžného slovanského jazyka církevního, jehož se uŽí.
valo zvláště naRusi -vtom zahajujíInstituce skutečně
epochu novou. S osvědčeným uměním zjednodušova.
cím provedl utřídění mluvnické, hlavně tvaroslovné
látky a vytvořil pevnou soustavu, zvyšující učebnou
cenu díla. Ale starý a důsledný stoupenec Adelungův
normalisoval přes míru a sestrojil si jakýsi průměrný
spisovný jazyk staroslověnský, který byl spíše poža.
davkem rozumové přehlednosti než dějinnou realitou,