jihu, na němž mu nejvíce záleželo, a v tom se
nezklamal, kdežto naděje od něho kladené do učitelova díla
pro sjednocení Slovanů písmem, ukázaly se ovšem
ilusivními.

Není věru snadno býti spravedlivu k
průkopnickému dílu, které na rozvoj své nauky působilo stejně
svými přednostmi jako nedostatky, a vněmž se metoda,
byt pochybená, kryje s tvůrčí osobností velikého
původce. Jako vědecký výkon si žádá, aby bylo
hodnoceno podle svých výtěžků a to nejenom v časovém
měřítku svého vzniku, ale i v trvalé jejich platnosti a tudíž
s dnešního naukového stanoviska - odepříti mu
takovou kritiku, znamenalo by zařaditi je do nižší kategorie.
Ale omyly vytýkané analysou odbornou volají po
historickém výkladu, který ospravedlňuje I nejsout jenom
důsledky individuálního ustrojení autorova, nýbrž také
chybami doby, plynoucez neúplnosti dosažitelné látky,
z nedokonalosti zkumných nástrojů, z příliš skrovné
průpravy, vykonané předchůdci. Od pilné práce
epigonské liší se epochální vědecký čin tím, že staví pro
budoucnost program, i když sám ho omezenými pro.
středky nedovede splniti, že dává vzor metodický a
mravní, i tam, kde poznatkově bloudí; že rozdmychuje
vášeň pokračování v mladší generaci, pro niž vylámal
cestu v končinách neschůdných a nedostupných. A za
takový epochální čin uznala všecka věda na východě
i na západě Dobrovského Institutiones linguae slavicae
dialecti veteris.

Některých rysů, jimiž se honosí monumentální cír
•
55