vytrpěl tolik ústrků od vlasteneckých romantiků
českých, měl romantické povahy rád, a jako v mládí
kDurychovi, přilnul v mužnosti a stařectví ke Kopitarovi,
Hankovi a Palackému. Mladičký slovinský slavista byl
jižním temperamentem v životě i ve vědě a jednal i sou~
dil stejně sanguinicky, pronikavým nápadem dal se
vésti při budování teorií a citovou antipatií při
polemice. Ač Dobrovského zahrnoval jenom projevy své
překypující náklonnosti, nemohlo ujíti zkušenému mi.
stru, jak jest mu nadšený žák vzdálen a to nejenom
letorou. Byl to namnoze základní rozpor osvícence
a romantika, obdivovatele Adelungova a stoupence
bratří Schleglů, jemuž se lidové básnictví jevilo
prapodstatou národního ducha a jenž v katolictví spatřoval
živý princip kulturní, těchto citových sklonů
Kopitarových nedovedl typický syn XVIII. věku pochopiti
a ovšem jich neschvaloval.

Dělily je ostatně také názory politické, dané vlastně
již různým národním příslušenstvím. Starý vychova.
nec proti vídeňské oposice nosticovské váhal přiznati
císařské Vídni Františkově poslání a hodnost střediska
slavistiky a dokonce přitakati k austroslavismu svého
žáka, zvláště když jej vyhrocoval nepřátelsky proti
vůdčímu postavení národa ruského mezi Slovany č
to, čeho nikdy nepřiznal osvícenskému Rakousku Jo.
sefovu, nemohl arciť očekávati od romanticky reak.
čního Rakouska Františkova.

A přece dosáhl Bartoloměj Kopitara u svého mistra
velikého úspěchu, mnohem významnějšího, než že

53