Filologa, jímž Josef Dobrovský byl z boží milosti
a vnitřního nutkání, žádával za pomoc občas his#
torický vydavatel a kritik, který znamenal vedlejší
a podružnou možnost učencovu, avšak z pravidla
osvědčil filologický kritik při těchto pomocných služ
•bách převahu nad dějezpytcem.

Nehistorická, ano proti historická doba tereziánská
a josefinská nesnažila se minulosti porozumět, ji vylo .•
žit a jejího ducha oživiti, ale za to napínala všecko své
kritické úsilí k tomu, aby empirickým rozborem a
rozumovým důkazem dovodila, jak nesprávná a vrátká
jest tradice o této minulosti. Pohrdaj íc povýšeně a
nesnášenlivě středověkem, přímo nenáviděla jeho zbožné
báchorky a vedla soustavný boj proti jeho legendám,
jejimž původu nedovedla a nechtěla psychologicky po .•
chopiti. Spoléhala se na velice lmsé dokumenty, z nichž
činila daleké závěry a kromě listinných aktů se opírala
právě jenom o dohady a úsudky svého rozumu, často
přízemního a krátkozrakého I tímto vším oslabila cenu
kritiky pramenů, na něž se dívala jenom s hlediska
pravosti, nikoliv však dobové podmíněnosti.

Tyto přednosti i vady osvícenského dejezpytu zte .•
lesňoval v mohutném měřítku Dobrovského historický
učitel a příležitostný odpůrce, Gelasius Dobner, který
úsilí celého života a rozsáhlou učenost vnlýtval na
vyvrácení omylů, smyšlenek a bajek téhož Hájka, jímž
pohrdal lak9 nejlživějším a nejlehkovážnejším ze všech
kronikářů. Užasnou zčetlost v pramenech i v literatuře,
neúnavné studium listin i kronik doplňovala u něho ne-