chovala si platnost dlouho po jeho smrti; jeho
systematika slovesné látky, provedená obratně v druhém
vydání, osvědčila i u nástupců svou praktičnost. Není
to dějepisec, který zde budí naši úctu, nýbrž mistr
pomocných věd historických. A především opět:
filolog.

Název knihy sám jest nemálo poučný. O dějiny řeči
šlo Dobrovskému měrou ješte větší, než o vývoj
slovesný a právě do nich vložil nejvíce důmyslu pozo.
rovatelského i kombinačního, nejvíce pragmatického
pojetí i kritického názoru; jet tu ve své nejvlastnější
oblasti. Spojení dějin jazykových a literárních mělo
ještě jiný důsažný význam. Znamenalo, že Dobrovský
opustil vlastivědný výměr písemnictví a nahradil je;
pojmem literatury národní; v důsledku toho mohl
vyloučiti latinskou produkci humanistickou, jíž Balbínové,
V oigtové a Procházkovédávali namnoze přednost před
tvorbou původní.

Tu přední znalec a autoritativní zákonodárce jazyka
českého postihl - nikoliv z buditelských motivů vla ..•
steneckých ani z romantického pojetí života jako jeho
pokračovatelé, nýbrž intuitivní silou poznání
vědeckého - že řeč jest životním nervem národní literatury,
národní vzdělanosti, národního bytí.