niho jazyka, prohlásil za pokračování starších fazí řeči.
V tom ve všem se ukázal Dobrovský učenlivým žákem
Fuldovým a jako mistr spojoval práce mluvnické se
slovníkářstvím; mocně působilo naň i kmenoslovné
snažení myslícího a směle kombinujícího Němce. Ale
Dobrovského střízlivý a jasný rozum mu nedovolil,
aby zabloudil v labyrintě Fuldova »filosofického studia
řeči«, kam gramatika osmnáctého věku patrně zavedl
romantický, ano, mystický sklon švábský; i v
kmenosloví, kde byl Fuldovi za nejvíce podnětů zavázán,
dovedl se zdravým svým empirismem uchrániti
podivínských konstrukcí a spekulativních zvláštnůstek rá.
zovitého myslitele jazykozpytného.

Saskýrozumář z gottschedovské školy, Adelungstál
celým naturelem Dobrovskému mnohem blíže, neboť
oběma osvícenským empirikům bylo vrcholem mluv.
nické činnosti sestrojovati pravidla a logicky utřiáovati
látku a to bezpečnou mocí svého nejsilnějšího orgánu
- jasně poznávajícího rozumu. Adelung, jejž z řeči
zajímal a zaměstnával výhradně jazyk spisovný jako
hotový a dokonalý vý tvor pokročilé kulturní fáze, uká.
zal Dobrovskému cestu pří jeho kritice češtiny osm.
náctého věku: zesílil jeho odpor proti novotaření,
upozornil ho na význam spisovatelů kanonických, do.
dal mu odvahy, aby autoritativně a bez výhrad pronášel
své úsudky, a skutečně i Dobrovský stal se jako jeho
vzor uznaným zákonodárcem v pravopise i ve skladbě.
Dobrovského česká mluvnice nepřevzala od slavné
knihy Adelungovy jenom jméno, nýbrž i rozdělení a

39