dětských a studentských let mírné po šumavské
podhoří, důvěrně se tam stýkával S lidem, okříval tam ze
své duševní choroby a zanechal tam po sobě lidovou
legendu, kterou pak A. V. Smilovský zpracoval v utě •.
šené selance Za ranních červánků. Vytrvalý chodec,
botanik, zahradník byli protiváhou neúmorně pilnému
učenci, který vysedával dny a noci nad rukopisy,
slovníky,excerpty,psávalkrásnýmdrobnýmpísmemavele"
gantní latině neb němčině přátelům dlouhé listy plné
odborného poučení, shrnoval nejprvevdrobných mono"
grafiích neb zlomkovitých sbornících, později ,však
v rozsáhlých souborných dílech bohaté výsledkysvého
studia.

Pod duševní rovnováhou filosofa a učenceseskrýval
jakýsi neklid, který nemožno nepostřehovati také v pra~
covním postupu jeho děl. rychle střídajících historickoA'
filologické oborya temata. Měnil rád bydliště, opouštěl,
jak jen mohl Prahu, kde ho kromě urozených příznivců
poutala hlavně Česká Společnost nauk, pravidelně
zajížděl do Vídně, do Lužice, do odlehlých koutů Čech
i Moravy ,vydával se na cesty, daleko přesahující míru
běžnou v této době pohodlného zápecnictví.
Prozkumné a učené pouti Josefa Dobrovského razil Goethe ne.
zapomenutelně případné slovo o cestách
herodotovských, kdyby byly se uskutečnily všecky odvážné
pIány, které ještě věkem sehnutý stařec spřádal, byl by se
vydal ažna Kavkaz za sídlem domnělého kmene Čechů,
do Makedonie ke kolébce staroslovanštiny, na
posvátnou horu Athos za starobylými církevními rukopisy.