své. Sotva dosedl na trůn po Josefovi Jeho bratr a proti.
chůdce Leopold II., vrátil se Josef Dobrovský jako pen.
sista a exspectant do Prahy, obtížen sliby, jichž nikdo
nemínil vážně splniti. Cekal na to po 38 let a postupně
přestával čekati, když se všecky plány na katedru neb
knihovnictví v Praze či ve Vídni ztroskotaly a když
viděl, že se uprázdněná místa, pro něž byl sám nejlépe
kvalifikován, obsazují leho žáky nebo mladšími přáteli.
V mládí se naučil opovrhovati penězi a nikdy by nebyl
za plat prodal osobní nezávislost ani volný čas k práci,
později poznal, že lze býti autoritou bez autoritativního
veřejného postavení, v pozdějších letech navykl způ.
sobu života, který vylučoval, aby byl vázán úředními
hodinami a povinnostmi. Za zešněrovaného věku
Františkova jevil se již výjimkou rokokový abbé, počítaný
k šlechtické společnosti, osvícený exjesuita, jenž ne.
musil přisluhovati a poklonkovati ani vysokým
úředníkům ani nově mocné hierarchii, svobodný učenec,
stýkající se po voltairovsku a po gallianiovsku s před.
staviteli moci jako s lidmi sobě rovnými. Romantická
generace již nechápala těchto forem života jako nechá.
pala jejich duševního obsahu.

Jeho žák, hrabě Bedřich Nostic, nabídl mu
pohostinství v Praze a koupil pro učeného samotáře, který občas
býval nedružným podivínem, zahradní domek na
Kampě. Na venkov ho zvávali hrabě František ze
Sternberka-Manderscheidu a jindřichohradecký hrabě
Evžen Nostic a zvláště na panství tohoto, do Chudenic
na Klatovsku, Dobrovský dojíždíval rád, milovali od

28