zároveň o vyvrácení legendy, otřesení pověrou,
ospravedlnění muže křivě nařčeného, podniká
hoUandskofrancouzský rytíř snášenlivosti a nenáboženské mrav",
nosti výpravu tu sočitým nadšením. Ale toto filosofimé
a mravní zanícení Baylovo dlužno v jeho přísně a
většinou suchopárnhěcném textu a v jeho jednoslabičných
poznámkách hledati právě tak pozorně a trpělivě, jako
projevy jeho kritického pojetí dějin a vzdělanosti: mluví
rád mezi řádky , vkládá ironii do přívlastku neb příslovce,
posmívá se pouhým dovedným sestavením faktů.

Všemu tomu se naučil Josef Dobrovský pro své
historické a kritické dílo životní z Baylova historického
a kritického slovníku, nahrazuje stejně jako jeho mistr
mechanickou polyhistoriipolyhistorií kritickou. Přesná
kontrola pramenů, odpor proti citátům z druhé ruky,
nespoléhání na autority, vášeň pro historickou
empiriukazují u něho zřejmě k baylovské pracovní metodě.
Záliba v drobných naukovýchkontroversích, trpělivost
při sestavování kritických komentářů, nesnášenlivý
od.por k pouhé erudici předešlých pokolení prozrazují
i povahové spříznění s Baylem. A konečně spojuje
mistra se žákem stejný entusiasmus a to právě ten, jenž
jest příznačný pro osvícenský věk: láska k pt'avdě
ohrožené předsudky, spravedlnost ke kacířovaným obětem
přesvědčení, snášenlivost náboženská i občanská.
Ozbrojeni až po zuby, hotovi kdykoliv vyraziti, milujíce
klání nadevšecko, jsou oba pravými rytíři ducha.

Vykračuje-li si Josef Dobrovský ve svém osníři
lehčeji a pružněji než Pierre Bayle, jest to především