ními, ale stejně fiktivními. Avšak každý mythus jest
právě dtikazem, jak mnoho záleží současníkum a po .•
tomktim na osobnosti, kterou opřádá, a již pro sVOj
mohutný formát nemohl býti Josef Dobrovský svému
národu lhostejný.

Byl za svého života mužem, jehož jméno vyslovovali
učenci a spisovatelé za hranicemi na západě i na vý.
chodě s podivem. Doma ztistával po dlouhá desetiletí
samým středem myšlenkového života, jsa vrstevníkOm
nedostižným vzorem, žáktim obávanou autoritou a na
konec protichůdné mladé generaci nepohodlně geniál .•
ním zosobněním zásad, které popírala. Svrchovanost
svého ducha, který stál nad věcmi a zpravidla i nad
osobami, násobil Josef Dobrovský jasnou povýšeností
povahy svobodné v nejkrásnějším smyslu. Strachu,
jehož neměl před myšlenkami, neukázal ani před lidmi,
úřady a veřejným míněním, a právě proto se cítil doma
mezi šlechtou, která v jeho době byla jediným nezávi.
slým stavem, ač nezapomínal svého prostého puvodu a
třeba serádstýkal s lidem jako jiní aristokratičtí
rousseauovci jeho doby. Rovnováha učenosti a karakteru ho
uchránila před tím, že neupadl v pedanterii, a šíře jeho
vědeckých zájmti nedopustila, aby ztuhl v úzkoprsém
odbornictví, nebot různé nauky, z nichž v každé byl
mistrem, se pojily ve velikou jednotu duchové kultury
a to právě té, jíž na tehdejším stupni vývoje probouze.=
jící se národ potřeboval.

Snad toto vše bylo by stačilo, aby se jevil velkým
mužem své době, ale sotva by to bylo Josefu Dobrov-