doklady zjištěnými s fonografickou a kinematografickou bezprostředností;
krásné literatuře však nedostačují, jsouce pro ni leda látkou, z níž teprve
třeba tvořiti typy, objasňující duševním růstem hlubší osnovu života.
Ani v nejstručnějším přehledu nemůžeme zde shrnouti rozsáhlé a
rozmanité moravské písemnictví tohoto druhu, které dlouho bylo pokládáno
za moravskou literaturu nejvlastnější; ukázal bych rád jenom k jeho
vývojovému vzestupu.

Naivní naturalismus Kosmákův, sloučený s monumentálním darem
výpravným, vychází ze záměrů mravokárně kazatelských a chce zlepšovati
skutečnost, kterou pronikavé oko lidového konservativce v kněžské sutaně
vidí velice ostře, ale i jednostranně. Praví realisté, jejichž řada se počíná
již na rozhraní padesátých a šedesátých let jadrným primitivistou
Antošem Dohnalem, nesledují jiných cílů, než životní pravdu
vystihovati plně a názorně v její totalitě, občas zkratkou typisující.
Chtějíce se jí zmocniti, užívají svých nástrojů nejdokonalejších a těmi
jsou jejich smysly: u Viléma Mrštíka, jenž byl skutečným uměleckým
temperamentem širokého, byť nesoustavného vzdělání, ale bez náležité
kázně, převládá prudké oko malíře-impresionisty, u chudšího, avšak
spořejšího Aloise Mrštíka sluch ostře vnímající. Ale skutečnost, pojatá pouze
smyslně, jest neúplná; jest třeba, aby se pronikla též její ideová náplň.
O to se pokusil silný a programný intelektualista, prosycený střízlivým
slováckým rozumářstvím, Jan Herben, jemuž se však nedostávalo v jeho
traktátovité kronice dědiny a rodiny na moravském Slovácku náležité
intuitivnosti básnické. Starší z těchto povídkářů a romanopisců věřili ještě
po bartošovsku v zachovalou kulturu lidovou, mladší však, jako oba
povahopisci obvodu brněnského, Josef Večeřa před lety a Viktor Kamil
Jeřábek dnes, ukazují k jejímu rozkladu novými prvky civilisačními a na
míle se ve svých zachmuřených obrazích nových vesničanů vzdalují od
romantické idyly; pro ně život na dědině dávno přestal býti prototypem
života národního.

Láskyplná oddanost, s níž mnozí z těchto umělců pi-ilnuli k lidu,
jest hodna podivu, a ještě po stoletích bude vděčně vzpomínáno intimity,
s jakou s lidem splynuli bratří Mrštíkové a v jiných oborech umělecké

11