Jaroslav Kamper

(Přednáška v Umělecké besedě dne 7. května 1932 v předveěer odhalení
Kamprovy desky na domě v Nerudově ulici na Malé Straně.)

Všickni, kdož Jaroslava Kampra znali z
přímého styku, se shodovali v karakteristice,
kte.rá ho doprovází i v ústní tradici posmrtné:
byla to skvělá osobnost.

Stačilo s neúnavným besedníkem a vytrvalým
debatérem poseděti krátkou chvíli, a již strhl
kypivý proud jeho duchaplného hovoru, pronášeného
s vtipem, s humorem, se sarkasmem, v němž
anekdoty ostře vyhrocené byly předmětem pronikavé
a názorné karakteristiky, a kde slovní hříčky,
parodistické citáty, improvisované nápady
dokazovaly, jak se causeur sám výborně baví a jak se
vznáší nad pře,dmětem svých výkladů, často
přecházejících v pouhý monolog. Měl potřebu
společnosti, v níž se teprve plně vyžíval, a měl
schopnost společnost tu organisovati: žurnalista z
povolání se sMl znamenitým redaktore,m v "Obzoru
literárním a uměleckém", ve "Květech", v
"Lumíru", byť všude jenom na krátko; oblíbený druh
literátů nejrůznější observance založil Kruh českých
spisovatelů a obrodil literární odbor Umělecké
Besedy; osvědčený znalec divadla
dramaturgického nadání a režisérské chuti frondoval
výbojnou akcí Družstvo Národního divadla, uspořádal
své proslulé cykly na Smíchově a v Uranii,
vstoupil do služeb Městského divadla na Vinohradech
jako dramaturg - často mu organisátor ani
nedovolil, aby se plněji oddal skutečnému tvoření.

Přinášel si mnoho podmínek, aby se stal
vý
221