orla a prakticky v antologii Z polského Parnasu,
že dobře ví, jak vlastenecká poesie, hodná toho
jména, má píti z nejhlubších zdrojů citu a
myšlenky a věnčiti se jenom květinami vyrostlými na
výšinách národní kultury.

Jan Karník jalm lyrik náboženský zasloužil by
studie zvláštní, nejenom P1'Oto, že od začátku
básnické dráhy jest mu vztah k Bohu inspirací nad
jiné silnou, ale i proto, že zaujal zcela osobité
místo mezi poety Katolické Moderny. Jeho osobně
důvěrný poměr k Bohu, jeho bezpečná víra v
život věčný, jeho přísné přesvědčení, že Hospodin
jest netoliko otcovským pánem našich osudů,
nýbrž také spravedlivým soudcem našich vin a
dobrých skutků, nedoznaly v křesťanských svých
základech od Chudobné žně po Závětří vlastně
změn; snad jenom to, co bylo onde spíše
programem v neposlední řadě literárním, vyzrálo
tuto v plnou skutečnost životní, neotřesenou,
nýbrž naopak prohloubenou zkušenostmi světové
války, kdy věčný Hospodář připI1avil krvavé žně
pro naše viny. I vzpínají se ve všech čelných
knihách Karníkových cykly křesťanských
modliteb k Bohu, stejně vroucích citově jako
zanícených lyricky: v Chudobné žni jsou to vedle
cudně 'Svatební Modlitby za nevěstu sládkovské
Tři písně pohřební, patrně inspirované klasickými
Písněmi smutečními a také připomínající oddanou
moudrost jejich vyzrálého křesťanství; ve
Večerech u krbu jsou to Suspiria, kde skromný básník
a pokorný křesťan úpěnlivě vzývá Boha; v
Závětří tři meditace V těžké chvíli, zachraňující
pokornou důvěru v Boha i v hodině zoufalství.

218