a Listy z kroniky, právě po tom, co především
karakterisuje myšlenkovou a životní inspiraci
jeho vrste;vníků: po kritickém postoji k životu a
po význačnějším zhodnocení sociálních otázek.
Jenom v první knize zazní zcela osamoceně cyklus
Z deníku dělníkova, nesený vřelým soucitem se
strastmi a zápasy moderního !strojového
robolJníka, avšak jak příznačné jest pro Jana Karníka,
že to jsou vlastně křesťanské modlitby věřícího a
pokorného muže, který za sladkého letního večera
hledá útěchy na prahu chatky, vzhlížeje k hvěz·
dám, spravedlnosti v myšlence na boží soud, na
věčnost! A proto ani světová válka, kterou prožil
v etapě daleko od vlasti a odkud si přinesl jádro
Moravské symfonie a jiných básní i nejedno
závažné číslo pro Večery u krbu, nepromluvila
k Janu Karníkovi svou urputně naléhavou a
revoluční řečí sociálního přetřídění a třídní přestavby,
nýbrž ho naopak posílila v tradičním vlastenectví,
v tradičním křesťanském humanismu; vyrovnal
se s ní přibližně tak, jako jeho milovaný básník
,slovenský Hviezdoslav.

A posléze se Jan Karník nadobro odlišuje od
svých básnických vrstevníků lyrickou
temperaturou své erotiky. Ani do vztahu k ženě nevnáší
nikde prvku analytického neb inspirace kritické
jako většina jeho současníků, Nerozleptává lásky
rozumovou skepsí, nemučí se jejími sexuálními
kořeny, nezírá úzkostlivě na její uvadání,
odumírání, marnost, ale ani se nedovede povznésti k
~omu, aby mu erotika byla průchodem a
prostředkem vyššího poznání světa a Boha. Zná, prožívá
a uotívá družný, klidný a oddaný milo8tný cit,

*14

211