ve sklepě bez slunce. Jest to Bůh podle pojetí
katolického, tak jak jej vyznává chodský lid,
dávno vychovaný v církevní zbožnosti barokní a
dávno ji zcela přizpůsobivší svým potřebám
nejvnitřnějším. Sám akt víry zde ustupuje aktu citu
a ospravedlnění rozumu pohlceno jest potřebou
dobrých skutků, jimiž člověk teprve dokonává na
sobě obět Spasitelovu.

Zbožnost má u Hrušky zároveň tvářnost citovou
i stále nevyhnutelnou stránku praktickou. Jako
pro jeho chodské předky i krajany jest též pro
Hrušku život v Bohu životem ve věčné povinnosti,
dělné činnosti, užitečné práci, která se od rodiny
a obecné pospolitosti stupňuje až v uvědomělou
službu domovu a vlasti, hodnou jakýchkoliv
obětí a odvracející se s opovržením od sobců,
lenochů, odrodilců. Vzlet k Bohu a věrnost
domovu jsou hlavní ctnosti, k nimž se J. Fr. Hruška
stále vrací ať podobenstvím bajky, ať přímou
výzvou moudrosti gnomické jako pravý mluvčí ná·
boženského konservatismu chodského, zjemnělého
vědeckou inteligencí a přezkoušeného v životě.
Bez této spolehlivé empirie, která opět ukazuje
k realistickému pozorovateli, byl by Hruškův
mravní názor neúplný. Zná a uvědomuje si nejen
křehkosti povahy lidské, ale i obecně oslabené
svědomí naší doby a občas si proto mírně zasatiri·
suje; neslibuje čestnému člověku na zemi ani
vděčnost, ani uznání, ba ani porozumění;
opětovně naznačuje, že nelze konati dobro bez
absolutního vědomí povinnosti, které naprosto nedbá
relativních úspěchů - zanícený idealista má
k naivnímu optimistovi velmi daleko. Vedle této

204