pohříchu nejednou mění básník v pouhého
kazatele a pozbývá i své jadrné chodské epigramatické
stručnosti; jsou to nejméně šťastné kusy jeho
fabulistiky. A přece, jakmile se nad nimi od
vnímání smyslového povznese k myšlenkové
kontemplaci, nemůžeme odolati vlídnému mudrctví
tohoto pravého apoštola Páně, jenž své věrné
křesťanství naplnil životní zkušeností.

V opravdu andělské legendě z prvního dne
člověkova vyhnání z ráje První soucit by jinému
mysliteli našich dnů dostačila hluboká i~veJlce
o trojí útěše vyhnance z Adamova a Evina rodu:
snu, zapomínání a vzpomínce. A však hloubavému
Hruškovi není dosti na těchto třech darech
anděl'sikých a dodává k nim ještě skutečný dar boží:

Soucit. Jak tu bezpečně se,stoupillidový filosof až
k samým kořenům praktického křesťanství!

Právě k tomuto světlému ohnisku se vracejí
v Hruškových bajkách, bez rozdílu času a vzniku,
všecky jeho uznaně výchovné tendence, tlumočené
řečí zvířaJI:, rostlin a věcí. Napohled by se snad
mohlo zdáti, že ušlechtilý pedagog jest pouhým
mluvčím onoho povšechného idealismu, který
stále pospíchá do říše ducha, "zapustiv kořeny
přiměřeně do hluboka a do široka, jako touží do
vysoka". Stále znovu se hlásá potřeba vzletu a
vnitřního světla, chuti i odvahy zmenšovati temnotu
a smutek, krása orlích perutí a čistá melodie ptačí
písně radosti životní. Ale cílem vzletu i zdrojem
světla jest pro Jana Františka Hrušku Bůh
křesťanského zjevení a zároveň prožitku, Bůh z Písma
a z dogmatu a pospolu z lidského srdce; bez
něho by byl člověk ubožší než zrno vyrůstající

203