lovu a k jeho vzkříšení; ale i o putování Kristově
se sv. Petrem po zemi dovede Hruška vyprávěti
nové podrobnosti, namnoze českého, ano chodské·
ho zbarvení, jako v překrásné etiologické
legendě Stvoření vlaštovek. Dozvídáme se. tak -
nejhojněji ve sbírce Jiskry z popela - o původu
tvorů a vzniku jejich vlastností, o jejich před·
nostech a vinách, o jejich božském vyvolení mezi
ostatními druhy i o jejich službě člověku - z
hlubokého náboženského citu a z neúnavně tvořivé
představivosti našeho lidu, odchovaného barokní·
mi tradicemi, j'sou vyváženy tyto křesťanské
paramythie Hruškovy, které čekají nejen na sourodé
zhodnocení, ale i na svou výtvarnou parafrasi.

Občas se také do nich mísí prveJk alegorický,
v němž si Hruška od začáJtku libuje a který rovněž
v Jiskrách z popela rozbujel až přes míru;
považuji jej za živel poněkud rušivý, je~to podvazuje
onu názornost a konkretnost, která náleží k
hlavním přednostem chodského původního i
ohlasového bajkářství. Své mravoučné jinotaje stavěl
Hruška rád na význačná místa svých knih: první
sbírka se začíná alegorií Práce a čas, jež přešla
i do vstupu k novému vydání druhého souboru;
v úvodě třetí knihy se čte důmyslná, ale podáním
poněkud strohá teoretická úvaha o Pravdě, Bludu
a Bajce v závěru pak téže knihy melancholické
podobenství Na pohřbu. Jiskry z popela jsou
uvedeny rousseauovskou alegorií o Člověku a matce
Přírodě a uzavřeny hned třemi odtažitými
příběhy Strasti, Radost a Žalost a Rajské štěstí;
blanická jinotajitelná legenda Vidění skládá první
článek řetězu časových bajek z roku 1920. Tu se

202