Popelka mezi dcerami Poesie

Když roku 1901 zařadil Frant.Bílý
šestatřicetiletému profesoru jindřichohradeckého
gymnasia, Janu Fr. Hruškovi, do studentské
"české knihovny zábavy a poučení" tenounký a
skromničký svazeček Chodských bajek a připojil
jej k sourodé fabulistice vzdálenějšího
západočeského krajana Hruškova, Františka Procházky,
hyl autor mravoučného sešitku, napsaného podle
životních názorů chodského lidu, v české
beletrijménem neznámým. Filologové sice věděli s tichým
uznáním o spolehlivých pracích Gebauerova žáka
a Bartošova následovníka z chodské dialektologie;
národopisci si pochvalovali jeho důkladné a
autentické příspěvky k poznání lidové písně,
hmotného bytu, ale i mravní povahy na Chodsku,
jež byly roztroušeny po časopisech; první
pseudonymní povídkové pokusy Hruškovy zapadly v
kritice bez ohlasu. Ani Chodským bajkám se
nedostalo valné pozornosti: výborně vedená, ale příliš
školsky orientovaná knižnice, kam byly pojaty,
ležela poněkud stranou obecného literárního
zájmu, a slovesný druh, v němž se J. F. Hruška
naráz ukázal mistrem, dávno pozbyl oné obliby,
jaké se těšil za La Fontaina, Krasického a
Krylova; u nás zavinil to jistě ve značné míře
jednostranný vliv stroze puristických názorů
LeiSsingových, které v osvícenském rozumářství logičnosti
a morálce v bajce obětovaly její poesii.

Avšak Jan František Hruška nepracoval nikdy
pro uznání, nýbrž vždy jen z vnitřní potřeby a

189