světa reaguje projevem melodickým a obrazivým,
pak není Frant. Táborský lyrikem. Jeť pro něho
stálým inspiračním zdrojem, který se ozve i při
smyslovém okouzlení a při citovém zasvěcení,
činnost myšlenková, nedopínající se sice nikdy filo·
sofických výšek, alej přes to neunavná, křepká, in·
tensivní. A k ní se u něho druží - opět jako pod.
nítivý pramen inspirační - činorodá vůle, ener·
gická chut změnit, obrodit, přetvořit svět
výchovou nebo revolucí, vzpourou myšlenkovou nebo
přímou akcí... nenazval nadarmo zralou svou
básnickou knihu Hrdinné touhy: hrdinnou touhou
jest všecko životní úsilí tohoto slovanského
ruskinovce, který by rád převychoval svůj národ, otřásl
svědomím společnosti, vyburcoval ze spánku
všecky tupé a pohodlné dušičky.

A s tímto povahovým založením ideového a
volného horlivce se shoduje také jeho básnický
naturel. Přese všecky zálibné ohlasy písní
valašských a slovenských, přes okázalý název druhé
své knihy lyrické Melodie, přes svou věrnou a
upřímnou službu geniům melického živlu a
Lermontovu především, Fr. Táborský není básníkem
písňovým: jako v posledním tatranském motivu
v závěru jeho první knihy se mu sice zpěvné
rusalky zjevují, ale nenaučí ho své melodii. Jeho
vlastní výrazové prostředky jsou podstatou jiné;
jsou to především rozvitá duma a výmluvná výzva
- kontemplační prvek doprovází ~tále jeho lyriku
důvěrnou, ať vypráví o tužbách, snech a hrách
mladé lásky, ať se na pozadí pohorského domova,
slovenských Tater neb Slovanům odcizeného Baltu,
vpíjí do samoty přírodní, ať se zastavuje v
roz
183