koranu a jeho učených vykladačů, jíž se 25letý
učenec v Praze habilitoval, ale současně přinášely
"Lumír" a "Květy" svěže psané obrazy Košutovy
z dějin perské a arabské poesie, prokládané
obratnými překlady.

Přátelé věděli, že z velkého stol okruhu
muslímských básníků miluje Košut přede všemi
lyrického kouzelníka, perského Hafize, a že z
vybroušeného poháru jeho ghazelů nepřeSil:ává píti víno
opojení; mladý orientalista nebyl by býval synem
hloubavé rodiny bohoslovecké, kdyby pod pěnou
milostné a pijácké rozkoše nebyl postřehl u
Hafize hlubší smysl, myšlenkovou závrať opití
Bohem, moudrostí, věčností. Překládaje Hafize a
nespoléhaje na vlastní síly v umění verše a rýmu,
vyžádal si Košut přispění mladého Vrchlického
i tlumočili Hafizův divan spolu. Ale než mohl
tento bohatý výbor vyjíti, Košut koncem roku
1880 umírá a pohrobně jest vydán také spanilý
a zanícený jeho informační a obdivný essay o
Hafizově osobnosti i díle jako jedno z prvních čísel
representačního podniku mladé vědecké generace,
"Sbírky přednášek a rozprav".

Ti však, kdož osobně i snahami stáli J. B.
Košutovi blízko, zůstali věrni nejen jeho památce,
ale i jeho duchu. Velký orientalista český, Rudolf
Dvořák, který na obnovené universitě převzal
katedru pro Košuta předurčenou, se nepřestal ani
v mužných letech prohlašovati za jeho žáka. Jar.
Vrchlický pak oblíbil si za společenství práce
s překladatelem Hafize vonné zahrady Širasu
"s bájí lásky, rozkoší révy, žití plesem" a
opětovně se do nich vracel, osvojiv si virtuosně i
for
*12

179