uhasíná. Obnovme v jeho jubilejní den
vavřínovou snítku, jíž kdysi jeho druhové otočili jeho
obraz dnes zcela vybledlý a matný!

Dětství Jaromíra B. Košuta, potomka proslulé
rodiny farářské, má pozadí skoro románové. V
zahradě památné evangelické fary v Borové u
Poličky pod Luckým vrchem si hrál drobný hošík ve
chvílích, když jeho otec, liberální kněz a
racionalistický bohoslovec, Benjamin Košut, rozkmotřený
s pravověrnou církví helvetskou i reakční
rakouskou vládou, horlivě diskutoval s 1. V.
MichlemDrašarem o Augustinu Smetanovi, o duchu řádu
piaristického, o vyhlídkách na zrušení celibátu,
jak tyto výjevy sugestivně zpřítomnila Ter.
Nováková. Na košutovské faře v Borové, pak ve
Velenicích na Poděbradsku, posléze u sv. Klimenta
v Praze zavládal duch svobodomyslný vedle
živého uvědomení kulturního, i nevzbudilo asi u
Benjamina Košuta pohoršení, když se jeho
nadaný syn v Basileji i v Lipsku stále více
přechyloval od bohosloví k orientálské filologii a když se
r. 1877 do Prahy definitivně vrátil nikoliv jako
absolvovaný teolog, nýbrž doktor filosofie, a když
jeho učené záliby se odvrátily docela od filologie
biblické k jazykům a literaturám národů
východních, vyznávajících islam. Nebylo to sice v tradici
českého evangelictví, ale zato v duchu právě
stupňujícího se kosmopolitismu u nás, který
spatřujeme stejně mezi básnickými lumírovci, jako v
dorostu jižjiž chystané české university: J. B. Košut
nejinak než Coll, Hostinský, Thomayer, stál na
rozhraní obou táborů. Vídeňská akademie mu
otiskla po německu mluvnickou studii z okruhu

178