Vracejíce se k Jaroslavu Vrchlickému,
nebudeme slaviti pohřební svátek básníka mrtvého a
minulého, nýbrž přítomnost poesie, mládí slova,
do něhož se stále vtěluje věčný duch, jaro, které
kvete a zpívá nad hroby z kamene: in urna
perpetuum ver!

Ne věčnou parnět, nýbrž věčný život voláme
Jaroslavu Vrchlickému, sestupujíce od sarkofágu
největšího básníka českého.

176