Vyznavač povahové harmonie a hlasatel
kladných hodnot mravních, v jakého se postupně
vychoval Alois Vojtěch Šmilovský, tíhl v umění i
v skutečnosti k pojetí klasickému a proto
zavrhoval důsledně romantický typ, ať se s ním se.tkal
v knize nebo na tržišti života; tím se podstatně
lišil od ostatních Májovců, kteří, kde jen mohli,
oslavovali a vysoko nad lidský průměr stavěli
povahy i osudy romantické, ať to bylo v "Panu
Vyšinském" a "z.traceném životě" nebo v "Lásce
k básníkovi" a v románě "Na úsvitě", či konečně
v "Komediantu".

Mezi četnými skladbami Šmilovského
nacházíme vlastně jeden jediný román čistě romantický,
ale psaný nikoli proto, aby spisovatel k vlastnímu
uspokojení uměle a dobrodružně zaplétal roma·
neskní příběhy povah romantických, nýbrž
naopak aby soudil povahový romantismus jako po·
ruchu karakterní a zároveň jako nemoc doby,
jimiž se osudně rozkolísává mravní rovnováha
společenská, zaručená zabezpečením rodinného řádu.
Jest to "Parnassie", která se na základě
paradoxního, ale nikterak ojedinělého nedorozumění stala
proti autorovým intencím oblíbenou četbou
sentimentálních paní a dívek, romanticky založených,
nacházejících mylně účast spisovatelovu tam, kde
se vpravdě tyčí jeho odmítavý soud.

Hrdinka šumavského, spíše manželského než
milostného románu, Zuzanka - Parnassie,
horský kvítek podivně neodolatelné vůně a
záha:dného, neuvědomělého kouzla, myšlena byla i se
svým, nemožně romaneskním pozadím rodovým
i se svým starodávně lyrickým prostředím patrně

154