boženství i věda mu dodávaly materiál k jeho
stavbě myšlenkové. Ale přece se stále vracel jako
k pevnému středu, svému to centru ge,curitatis,
k onomu praktickému křesťanství, jak je náš lid
ztrávil, zpracoval a naplnil životní zkušeností
mnohých pokolení. Šmilovského nenapadlo ani
zdaleka to, čím se tolik a vlastně s konečným
neúspěchem trápila jeho důsledná antipodka
Karolina Světlá a co se teprve v následující generaci
podařilo Jos. Holečkovi a Teréze Nová:kové, aby
snad hledal tradičně reformační kořeny této české
lidové moudrosti. Na malých městech českých,
odkud Šmilovský vážil svou životní látku, bylo
dokonáno a naplněno náboženské, mravní i kul·
turní dílo katolické renesance, užívající zevních
forem počeštěného baroku. Patricijští i
řemeslničtí hrdinové Šmilovského od Krupaře Kleofáše
po Kovárenského pana Antonína neb krejčího
Pavla Kubáska jsou katolické typy a to nejen ze·
vními formami zbožnosti, nýbrž základními
názory o milosti a o dobrých skutcích - není
náhodou, žel k stálému inventáři měst a městeček u:

A. V. Šmilovského náleží socha "slovutného
našeho vlastence", svatého Jana Nepomuckého.
Vedle "silných křesťanů" z českého jihu a z
nejvýchodnějších Čech, do nichž se takřka vtělil
myšlenkový, mocně vyhraněný obsah našeho selství,
stojí rovnoprávně shovívaví křesťané
Šmilovského, výrazní synové maloměstského patriciátu
- i oni budou spaseni, ač jejich království jest
namnoze z tohoto světa.

*

153