Kmotr Rozumec

V druhém, litomyšlském, svazku svých
"Pamětí" nakreslil Alois Jirásek ze vzdálenosti
více než třiceti let s přátelskou 7Jdrželivostí a přece
ne bez sympatie podobiznu svého staršího druha
ve školském úřadě i ve spisov,ate1ství, Aloise
Vojtěcha Šmilovského, s nímž se v Litomyšli, hlavně
v letech 1874-1877, důvěrně stýkal. Oba
profesoři starodávného gymnasia, donedávna
piaristského, byli tehdy ještě mladými muži, Šmilovský
právě před prahem čtyřicítky, Jirásek ještě ne
třicetiletý. Šmilovský, autoritář značně samolibý
a nezvratně přesvědčený o oprávněnosti svých
dotavad nečetných slovesných úspěchů, shlížel na
literárního začátečníka poněkud s patra svých
zkušeností; spojoval však povýšenost s laskJavou
příchylností otcovského přítele, který milého a
nadaného žáka neúnavně vychovává, pevně
očekávaje, že se dá určitě jeho cestou.

Není nesnadno představiti si ,tuto
spisovatelskou dvojici na vytrvalých procházkách za
středečních a sobotních odpolední v dlouhých alejích
kaštanů a třešní, které panský i měšťanský empire
v tak štědré míře odkázal Litomyšli, nebo po
stinných březích horských vod, pospíchajících
lučinami v údolí do labské roviny; milovaliť oba
tuto krajinnou pohodu, jež svou mírnou melodií
plaší starosti a vábí myšlenky. Společné záliby,
historie, divadlo, Gogol, je spojovaly důvěrně;
obapolné úsilí o epickou formu dávalo stálý
podnět ke vzájemným hovorům, ,ale jakmile se
disku
135